Jedna z oblastí tradičního ↗jazykového plánování, resp. se změnou výzkumné perspektivy ↗jazykového managementu, která je dnes aplikovanou subdisciplínou ↗genderové lingvistiky (oba názvy se někdy zaměňují). F.l. se rozvíjí v 70. letech 20. stol. nejprve v Americe (R. Lakoff(ová), D. Spender(ová), D. Tannen(ová), D. Cameron(ová) aj.), později též v západní Evropě (v Německu např. S. Trömel-Plötz(ová), L. F. Pusch(ová), M. Hellinger(ová), R. Wodak(ová), U. Doleschal(ová) aj.). Vychází z ženského emancipačního hnutí konce 60. let 20. stol. F.l. se jako aplikovaná subdisciplína genderové lingvistiky svým názvem otevřeně hlásí k feministickým cílům; zkoumá problematiku označování žen a mužů a pojednávání o nich z hlediska jejich pozic v diskurzu a ve společnosti. F.l. poukazuje na roli jazyka při vytváření genderových hierarchií ve společnosti. Genderově diskriminující způsob vyjadřování nazývá sexistickým (analogie rasismus‑sexismus) a od 80. let 20. století formuluje principy rovného jazykového pojednávání žen a mužů (guidelines for non-sexist language) v angl., něm., franc, it., č. a dalších jazycích. Hlavními předměty výzkumu f.l. jsou:

(1) pragmatické účinky označování skupin osob ↗generickým maskulinem zejm. v inzerci pracovních příležitostí, např. Hledáme vhodného kandidáta na pozici vedoucího; studie ukázaly, že takové formulace sice bývají míněny genericky (druhově, pro skupinové označení bez rozlišení mužů a žen, viz ↗generická reference), avšak ženy se jimi necítí být označovány a oslovovány stejnou měrou jako muži, což může omezovat svobodu jejich životních voleb; zkoumá se ovšem také ko(n)text a příčiny preference generického maskulina ženami v konkrétních interakcích (pracovala jsem jako praktický lékař);

(2) lexikální asymetrie v názvech osob se zvláštním zřetelem k názvům profesí, jež nemají rodový protějšek, např. všeobecná sestra – ?, chůva – ?; jedním z příkladů zdařilých řešení těchto asymetrií je posun od původního letuška bez mužského ekvivalentu ke steward/ka n. palubní průvodčí;

(3) označování osob genderově stereotypními výrazy něžné pohlaví, silné pohlaví, první dáma, živitel rodiny, strážkyně domácího krbu, používání idiomů ženská logika, za vším hledej ženu, avšak také chlapi nepláčou, buď chlap – nebuď baba aj.;

(4) uzuální asymetrie různého druhu, např. nadužívání označení maminka místo rodiče v textech o rodině;

(5) další projevy jazykové hierarchizace genderu v mluvní praxi, např. používání ustáleného pořadí rodů mask.-fem., resp. fem.-mask. v osloveních jako genderový jazykový rituál; označování dospělých žen dívka (bez analogického chlapec) apod.

Studie se promítají do ↗jazykové politiky: vyústily v zákonné úpravy inzerce pracovních příležitostí (u nás § 167/1999Sb.) a v katalogy jazykových doporučení pro genderově vyvážené používání jazyka, obsahující návrhy ke změnám v užívání jaz. Navrhuje se na jedné straně jazykové zviditelnění biologického rodu: u jednotlivých žen kongruencí biologického a gramatického rodu (Ona je výborná pedagožka místo … výborný pedagog), u označení skupin náhradou generického maskulina zdvojením označení nepřechýleného a přechýleného, kde maskulinum přítomností feminina ztrácí generičnost (obracíme se na pedagogy a pedagožky všech stupňů škol…, v německé jazykové oblasti je častější pořadí ženy‑muži), n. užívání lomítek, často ve formulářích, kde se ve skupinovém označení prolínají označení mužů a žen, např. Žadatel/ka, Podpis účetní/ho (lomítka se přitom považují za vhodnější než závorky, které by mohly implikovat genderové hierarchie, srov. Přijmeme muže (ženy) do výroby). Na druhé straně se navrhují označení, abstrahující od biologického rodu (pracovní síla, zdravotnický personál, učitelstvo, oprávněné osoby) n. substantiva, jejichž mluvnický rod zviditelní teprve mluvnická shoda n. deklinace v sg. (studující apod.); tento prostředek, který zvl. v pl. zmírňuje genderové asymetrie v jazyce, je velmi rozšířen v němčině a je vhodný též pro češtinu.

Dnes je programový záběr f.l. rozšířen o intervenci proti jazykové diskriminaci všech znevýhodňovaných osob a skupin, tedy i např. mužů v „typicky ženských“ oblastech, LGTB (= lesbian, gay, bisexual, transgender), osob s migračním pozadím, s hendikepy aj. U nás se témata f.l. objevují od 90. let v rámci sociolingvistiky a stylistiky (srov. ✍Hoffmannová, 1995) v souvislosti s individuálním stylem, od první dekády 21. století v rámci výzkumu ↗jazykového managementu (srov. ✍Kopecký, 2014, bez uplatnění feministického aspektu analýzy) a ↗kritické analýzy diskurzu (srov. mj. ✍Kadlecová, 2007). Viz též ↗genderová lingvistika.